NĚCO O THAJSKUDEN : 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 stáhnout celý deník Thajsko cestopis
Neděle 9.3.2003
Vstáváme ještě daleko před Bangkokem. Je to náš poslední den v Thajsku, pěkně to uteklo. Děláme nějaké fotky za jízdy. Kolem desáté dorážíme na Hualumpung. Vybíháme z vlaku a jdeme rovnou k východu.
Tam nás loví desítky tuk-tukářů. Nabízejí nám výhodnou cenu za odvoz na Khao San, jenomže my již dávno víme že jsou pěkně předražený a tak si to bez debat kráčíme směrem ke státním taxi. Taxi nám staví na Khao San. Je poslední den našeho pobytu a prší.
Prší nám poprvé za celý pobyt. Tady v Bangkoku je to vítaná změna. Asi půl hodiny sháníme nějaké ubytování. Adéla je sice proto abychom si složili v recepci nějakého hostelu batohy, mně se tento nápad nelíbí. Nakonec se ale přece jen ubytováváme ve stejném hostelu jako první den.
Skládáme batohy a vydáváme se směr palác Vinamnek. Chvíli nám trvá než nacházíme zastávku, odkud autobusy k Vinamneku jezdí. Vinamnek je celý z teakového dřeva a je jako by vytržen z historického kontrastu Bangkoku. Stavba nevypadá typicky asijsky. Ve vnitř se účastníme prohlídky, dozvídáme se něco z historie. Je tu i malá výstavka českého skla.
Vracíme se zpět k autobusu který by nás měl odvést na Khao San, v tom nás napadá že jsme ještě přeci chtěli zkusit nakoupit nějaké knížky. Vyrážíme směr obchodní centrum Bangkoku. Po třiceti minutách dorážíme. Už z venku vypadá komplex opravdu mohutně. Když vstupujeme dovnitř žasneme. Kam se hrabou jakékoliv obchodní domy v Čechách. Míříme do knihkupectví, ale onu specifickou publikace kterou hledáme pro Adélinu mámu nikde nenacházíme. Procházíme nákupním centrem a v potravinách nakupujeme nějaké ovoce domů pro rodiče.
Je asi šest hodin večer a my se vracíme na Khao San. Jdeme se naposledy projít po této ulici. Na odvrácené části Khao San objevujeme velmi tiché ( na poměry v Bangkoku ) zákoutí hostelů Je to tu moc hezké, příště až tady budeme projíždět chtěli bychom asi bydlet zde. Kolem osmé večer se vracíme na pokoj a dáváme si sprchu.
Přemisťujeme dárky dle rodin, Adéle ten batoh nabývá na váze i na objemu. Unaveni ležíme na posteli. V deset hodin se vydáváme k autobuse, který míří na letiště.
Cestou na letiště Adéla spí a já naposledy z dálnice pozoruji ten neonový svět kolem nás. V jedenáct jsme na letišti, chvíli čekáme na odbavení a potom ještě hodinu posedáváme v hale než můžeme vstupovat do letadla. Při poslední kontrole mně pípá ledvinka a berou si mně starnou. Objevujou v ní nůž který jsem si zapomněl přemístit do batohu. Mám smůlu zabavuje se. Nasedáme do letadla a vzlétáme.