NĚCO O THAJSKUDEN : 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 stáhnout celý deník Thajsko cestopis
Čtvrtek 20.2.2003
Je půl šesté ráno a my vstáváme. Do Ayutthayi jedeme třetí třídou, jinou to ani nemá cenu jet jelikož je to pouze hodinu a půl cesty na sever. Projíždíme velmi chudými čtvrtěmi Bangkoku, lidé tam mají stlučené své příbytky snad ze všeho co je po ruce, prostě totální svrab a špína.
Po dojezdu do Ayutthayi necháváme naše batohy v informacích, kde zůstanou až do večera. Koupili jsme si lístky na noční vlak do Chiang Mai, je to lůžkový vlak. Při rezervaci zjišťujeme že ve vlaku už není volno na 2 lehátkách nad sebou a tak budeme každý spát jinde. Vyrážíme do města. Na druhou stranu města se dostáváme přívozem přes řeku. Procházíme ulicemi a měníme dolary. Je to tu o dost klidnější než v Bangkoku.
Dostáváme se k prvnímu chrámu s názvem Wat Mahathat, platíme poplatek a vcházíme. Všichni budhové tu mají useknuté hlavy, jedna z nich zarostla v kmeni stromu. Děláme pár fotek, vycházíme ven a v tom nás odchytává tuk-tukář. Nabízí nám tříhodinovou cestu po městě, tedy hlavně po památkách. Zprvu jeho nabídku odmítáme a odcházíme. Za chvíli je zpátky s relativně slušnou cenou 300 B za 3 hodiny průvodcovství po památkách. Po dohodě s Adélou to bereme. Náš průvodce Ayutthayou umí velmi dobře anglicky a je milý. Veze nás přes čtyři památky, kde každá z nich je z jiného období. První je chrám Wat Yai Chiyamongkhom ve srílanském stylu. Je to oáza plná zeleně a mnichů. V chedi na stropě viselo desítky netopýrů. Docela jsme si to tam užívali díky té zeleni tam bylo moc příjemně. Další zastávka Wat Charnya Thanaram je barmský chrám, napodobenina Ankor Watu v Kambodži ( o dost menší ). Dál nás tuk-tukář vzal na ležícího budhu, který je celý z cihel a cementu ve stylu Ayutthaya middle period. Je dlouhý 37 metrů a 8 metrů vysoký. Adélu ještě zaujalo u stánku vytesané mužské pohlaví. Vedro je tak úmorné, že odpočíváme každých pět minut. Naštěstí nás čeká poslední zastávka na chedi Surpyothai. Vyplazili jsme se nahoru na chedi, odkud byl nádherný výhled na bažiny a rýžová pole. Chedi je perfektně udržované, je z roku 1548 a je nahnuté z důvodu zemětřesení. Prosíme našeho tuk-tukáře aby nás odvezl někam na jídlo, chceme si odpočinout a poobědvat. Zůstáváme asi hodinu. Poté odcházíme na obhlídku posledních watů.
Teď už se jen tak šouráme cesta necesta. Horko nás již dnes přemáhá a tak jdeme na pravou nefalšovanou McDonaldovu zmrzlinu, mají tu celkem příjemně (klimatizace) a tak tu nějakou tu chvilku zůstáváme. Vyrážíme zkontrolovat email a koupit vody na cestu. Nyní budeme čekat na nádraží na příjezd vlaku do Chiang Mai.
Nasedáme do vlaku plného Evropanů. Vlak na spaní je koncipován tak, že naproti sobě jsou vždy dvě a dvě lehátka. Ty horní se vysunou ze stropu. Na přikrytí dostanete takovej dlouhej ručník, pod ním je ale zima, hlavně když jste na horním lehátku. Pomalu usínáme čeká nás 14 hodin na lehátku.