NĚCO O THAJSKUDEN : 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 stáhnout celý deník Thajsko cestopis
Středa 19.2.2003
V noci jsme toho opravdu moc nenaspali, vlastně jsme usnuli až tak kolek třetí hodiny ranní. Vstali jsme po osmé. Proběhly hygienické potřeby a potom desinfekce, tím myslím panáka slivovice. Máme tu ovšem jen půl litru a dle toho jak to Adéle ráno chutnalo, těžko vydrží víc než dva týdny. Kolem půl deváté jsme se vydali směr chrámy. Po cestě jsme nakoupili vody. Naše první zastávka byla u National museum. Adéla se chtěla nasnídat a tak jsme si v přilehlém bufáči koupili kafe a toust. Poté už jsme si to namířili ke Grand palace.
Vstupné je docela vysoké 200 B, nicméně si myslím že to za to určitě stojí. Jedna věc mně tam ovšem hodně vadila, zástupy organizovaných turistů. Uvnitř komplexu je chrám se smaragdovým budhou. Před chrámem je nutné se zout. Onen smaragdový budha sedí na velké vyvýšenině ověšen zlatými rouchy. Po zhlédnutí celého komplexu jsme se vydali k Wat Po, ke kterému se lze dostat podél obvodu Grand palace.
Po patnácti minutách chůze jsme tam dorazili. Před branami jsme si ještě nechali nasekat ananas a hurá dovnitř. Vstupné zde je podstatně levnější činí 20 B. Jako první jsme shlédli velkého budhu, který je dlouhý 5O m v poloze ležmo. Je starý cca 200 let a celý pozlacený. V chrámu jsme pak vyměnili 20 B za drobné a rozházeli je do připravených misek. Vůbec nevím naco tam vlastně ty misky jsou, možná dar mnichům, možná na rekonstrukci … Šli jsme se projít dál po areál, až jsme přišli k jednomu z více chrámů, který se nám z venku líbil. Vyzuli jsme si boty, sedli si dovnitř a v tichosti pozorovali thajce jak se modlí. Udělali jsme ještě pár fotek a rozhodli jsme se jít směrem k řece protékající Bangkokem, která se nazývá Chao Phraya.
Pravdou je že není o co stát. Řeka je značně znečištěná a je plná odpadků a zdechlin. Na druhé straně řeky jsme zahlédli chrám, rozhodli jsme se použít přívoz a podívat se tam. Chrám se nazývá Wat Arun, je trochu odlišnej od těch dvou předchozích, fotíme si ho. Cestou zpět na Khao San procházíme trhem s rybami, chobotnicemi atd … Docela příšerně to tam smrdělo. Tak si říkám jestli nejsou náhodou z řeky.
Cesta zpět na Khao San mně připadá jako věčná, je hrozné dusno. Nejrychleji tu chodí asi mniši, mají toho na sobě nejméně, zbytek thajců chodí opravdu pomalu. Když dorážíme na Khao San zastavujeme se v turist information budce a ptáme se na zítřejší spoj do Ayuthayi. Nikdo tam nebyl, jdeme tedy zpět na pokoj dát si sprchu. Jdeme na oběd, Adéla si dává rybu s chilli omáčkou peklně to pálilo. Vycházíme z oběda a stavujeme se na internetu, posíláme domů emaily. Mezitím co já píšu emaily Adéla se někam vzdaluje, za chvíli se vrací jak hurikán a vyslovuje přání jet na obhlídku Chinatown.
Že to bude hrůza jsem tušil, ale že až taková to opravdu ne. Nasedli jsme na uatobus č. 53 kousek od Khao San a po půl hodině jízdy jsme byli na místě. Chinatown je prostě plno úzkých uliček s někdy až s nepředstavitelných zápachem a špínou. Rozmanitost zboží je značná. Trávíme zde asi hodinu a pak opět nasedáme na č. 53 a vracíme s zpět. Cestou zpět vidíme z autobusu květinový trh, je to opravdu paráda. Snad všechny barvy které existují jsou zde k vidění. Zpátky na Khao San se dostáváme kolem sedmé hodiny večerní. Rozhodujeme si dát ovocnej shake. Dáváme si nakonec každej dva a k tomu ještě špagety na zeleném curry (opět něco pálivého). Pak už se odebíráme na pokoj, musíme zabalit jelikož zítra vstáváme velmi brzo, a by jsme chytli brzký vlak do Ayutthayi.