NĚCO O THAJSKUDEN : 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 stáhnout celý deník Thajsko cestopis
Neděle 23.2.2003
Tak jsme opět zaspali. Chtěli jsme vstávat v osma, vstali jsme však o hodinu později. V půl desáté vyrážíme na motorce směr Mae Rin. Ještě házíme pohledy do schránky a už frčíme. Jedeme navštívit sloní farmu, vodopády a přírodu. To vše ve vzdálenosti 20 - 40 km od Chiang Mai.
Na motorce nám to již jde a působíme sehraným dojmem. První navštěvujeme vodopády.První z nich i za pomocí místního policisty, který jel před námi nejsme schopni najít, doporučuje nám ovšem jinej (o něm později). Stavíme tedy u vodopádu který je velmi rozsáhlý a má několik úrovní. Klasickej vodopád moc nepřipomíná, spíše klasickou horskou říčku. Je tu spousta thajských rodin přes oběd.
Po hodinové procházce v údolí tohoto vodopádu nasedáme opět na motorku a jedeme k sloní farmě kde je od 13:30 show. Jsme docela zvědavý a kupujeme pro slony bambus a banány. Poohlížíme se kolem jak se slon koupe a vyrážíme pomalu na místo kde se bude konat vlastní show. Sedáme si a sledujeme jak se okolo nás plní lavice turisty, kteří sem dorazili autobusy. Je o to evidentně velký zájem. Show samotná je celkem pěkná, sranda je hlavně s malýma slůňatama. Po skončení je jdeme s Adélou nakrmit, banány mizí z rukou ani nevíme jak, s cukrovou třtinou už to tak není zrovna desetkrát jim asi nejede. Dáváme sbohem slonům a jedeme se podívat na policistou doporučený vodopád.
Cesta k němu vede přes prales, skrz thajskými vesnicemi. Je zde příjemný stín, vítaná změna oproti dusnému vzduchu na slunci. Po dvaceti minutách dorážíme k vodopádu, ukazujeme vstupenku kterou jsme zakoupili u prvního vodopádu, platí i tady. Je to tu kouzelný. Vodopád je asi 15 metrů vysoký, voda padá krásně po skále do jezírka pod ní. Sundáváme si boty a brouzdáme nohama ve vodě. Zapomněl jsem napsal, že cestu od sloní farmy k vodopádům řídila Adéla, ze začátku jsme sice divoce řadili a zatáčeli, ale pak jí to již šlo velmi dobře.
Vracíme se zpět do Chiang Mai. Dorážíme na pokoj, dáváme si sprchu a jdeme do jedné trekk kanceláře objednat zítřejší cestu do národního parku Doi Ithanhon.
Vracíme motorku a jdeme si dát něco k snědku. Adéla mně doporučuje kuře na green curry, říkám ji že to určitě zase bude ta omáčka s jakousi mátovou příchutí. Tvrdí že ne a já tedy souhlasím. Ukázalo se, že jsem měl pravdu a tak Adéla teď jí moje jídlo a jím to její. Dáváme si poprvé thajské pivo, já Chang a Adéla Singhu, musím říct že nebylo vůbec špatné. Platíme a jdeme vyměnit dolary a kde jinde večer lze vyměnit dolary než na nočním trhu. Adéla si při té příležitosti kupuje stříbrný náramek. Když tak procházíme ulicí divíme se kde jsou všichni davy z minulých dnů. Nakonec se dostáváme na hlavní třídu a je nám vše jasné. Je zde velký pouliční trh, spousta umělců a různých domácích výrobků. Na každém rohu někdo zpívá. Procházíme trhem směrem zpět k hostelu. Kupuji si ananas, mé každodenní ovoce. Kupujeme ještě vody na zítra a jdeme si lehnout.